20. Smažnika

„Hdyž potajkim swoju jałmožnu dawaš, njetrub do swěta, kaž to činja ludacy w synagogach a na hasach, zo bychu jich ludźo česćili! Zawěrno praju wam: Woni su hižo swoje myto dóstali“ (Mt 6,2).

Stajnje zaso nas Jězus na to skedźbnja, zo njebychmy swoju dobroćiwosć nahladnosće abo hinašeje mzdy dla skutkowali. „Na wóčko“ něšto činić, to dawno hišće njeje před Bohom zdokonjane. A što praji Bóh k tomu?, to so lědma hišće něchtó praša. „Što budźeja ludźo prajić?!“, to je skerje za mnohich to rozsudne. Ale to wjedźe do populizma! Populizm pak korjeni w „herbskim hrěše“! A kelko je tajkich, kotřiž su lačni za zjawnym dźakom a připóznaćom. A tak so stawa, zo samo měšnik při wołtarju, po Božej mši (po woporje Chrystusowym), so ludźom dźakuje, zo su přišli. Kak často je tež naš dźak tajki, njepřemyslny, přetož: „Woni su hižo swoje myto dóstali“.

MN