3. Nazymnika

„Hdyž budźeš na hosćinu prošeny, njesydaj so na čestne městno. Móhł by snadź być wosobniši hač ty wot njeho prošeny“ (Lk 14,8).

Na hosćinu prošeny być je za kóždeho česć. Je pak derje, hdyž so na kóncu blida sydnješ, potom njewobsteji strach, zo hosćićel tebje prosy deleka, na kóncu swoje městno zabrać, dokelž wočakuje wosobnišeho hosća. Z tutej sadu, kotraž je ze zhromadnosće ludźi wzata, chce Jězus prajić, zo njesmě česć a lěpšina před druhim naše prócowanje być, ale zo je ponižnosć, pomoc blišemu a lěpšina za druheho spomóžniša.

S. Chrystamarija