„Zawoła dźesaćoch swojich słužownikow, da jim dźesać mnow a rjekny: Wikujće z nimi, hač zaso přińdu“ (Lk 19,13).
Tu njeliči hódnota mny ale wušiknosć wikowanja. Wikować pak tu njerěka, na swójske dobro ale na dobro knjeza, kotryž zaso přińdźe. Potajkim swoju kmanosć wikowanja na dobytk knjeza wusměrjeć. Nic, što ja wo to mam, ale što knjez wo to ma, so tu wužada. Prašenje za nas dźensa: Křesćan jenož być abo křesćansce jednać za Knjeza?
MN