13. Nazymnika

„Za toho by lěpje było, hdy bychu jemu młynski kamjeń za šiju powěsnyli a jeho z nim do morja ćisnyli, hač zo by pohóršował jedne z tutych małych“ (Lk 17,2).  

Druhdy so stanje, zo čuje so něchtó zranjeny přez słowa, přisłodźenja abo zo čuje so njewobkedźbowany. Móže to być z wotpohladom abo bjez wotpohlada. Čłowjeka pak to boli a měło so tu wo wodaće prosyć. Ale hdyž je zadźerženje tajke, zo so wotpohladnje łžě rozšěrja, blišemu dobre mjeno wobškodźi, zo by sam w dobrym swětle stał, je to wulki pohóršk, kiž ma so do porjadka přinjesć.

S. Chrystamarija