16. požnjenca

Potom chodźeše wón wot města do města, ze wsy do wsy, prědowaše a wozjewješe Bože kralestwo. Z nim běchu dwanaćo a tež někotre žónske, kotrež bě wot złych duchow a chorosći wustrowił [...] (Lk 8,1-2)

Bože kralestwo wšudźe rosće, hdźež so wosadni na Kemšach schadźuja, Bože słowo přijimuja a we wšědnym žiwjenju jich skutki na dobro blišeho wukonjeja. Kóždy ma mnoho móžnosćow hač je to postrow, dobre słowo, posměwk abo něštožkuli, štož  druheho zwjeseli. Wopytanje chorych je při tym wažna činitosć. Z mrějacym so pomodlić, dokelž wón sam to hižo njezdokonja, pokaza na to, zo přewodźamy jeho po puću do wěčneho žiwjenja.

S. Chrystamarija