Wěsty čłowjek přińdźe z nazdala do jednoho městačka. Zrudźeny pytny wón, zo su mjezwoča jeho wobydlerjow bjezbarbne a jich woči bjez błyšća. Wón sam pak so swjećeše a jeho napohlad běše krasny. Někotři měsćenjo k njemu přińdźechu, jich runjewon k njemu ćehnješe, swjetłosće jeho mjezwoča a jeho rjaneho napohlada dla.
W tym wokomiku buchu tući ludźo hišće pochmurnjeniši.
Potom pak doda: Što k tomu prajiće, spytajmy Jeho zaso wróćo zwołać!?
Na murjach města zaspěwa čłowjek paćerje a ći druzy so jemu přizamknychu. A w tym wokomiku słónčne promješko trochu blědosće z jich mjezwočow rozehna a něšto mutnosće z wočow wutrě.
Čłowjek z pusćiny pak zadźerža jich a rjekny: To njeje tak lochko, kaž sej mysliće! Sće ke mni přišli, dokelž na mje hladajo, sće so dopomnjeli, kak sće do toho wupadali.
Ludźo dźěchu a wjele lět běchu jednorje žiwi, wo Bohu a Jeho bohatstwach zahorjeni. Rozmyslowachu wo Nim a so k Njemu modlachu. Naposled so do městačka wróćichu. Jich woči błyšćachu so wot nětka runja hwězdam a z jich pohlada sapaše zahoritosć. Přińdźechu potajkim do města, njetrjebajo ničo rozłožować, wo ničim diskutować. Wobydlerjo sami mějachu na nimi wulki zajim. Je dosahało, zo wšitcy jich rjane mjezwoča widźachu.
A što je z mojim mjezwočom? Na čo ja často hladam, što ma hišće za mnje hódnotu? Je to dobre dźeło a pjenjezy dorosćeneho? Je to strowota retnarja a jeho pokoj? Je to snano młodostneho awto, moda, hudźba a wuspěch? Jónu dósta młody Salomo wot Boha namjet: Proš, što mam ći dać! Što sčini Salomo? Wón njeprosy wo bohatstwa, njeprosy wo strowotu, njeprosy wo dołhe žiwjenje. Ně! Wón prosy wo mudrosć a bliskosć Boha. Što je pak twój pokład? Wo čo by ty dźensa Boha prosył, zo by tebi spožćił?
A što je z mojim mjezwočom? Zasadnje maš dwě móžnosći. Pak we swojim žiwjenju jenož na zemju a na sebje hladaš, graty a wěcy pytajo a hromadźo. Jeli jenož na zemju hladaš, wostanje ćma na twojim mjezwoču. Tuta zemja dźě njeje wulkomyslna, zo by wona něšto rjaneho dariła. Wona jenož něšto k wužiwanju wupožča, a to, štož so najprjedy dari, wozmje sej potom wróćo. Pak namakaš sej swoju małku pusćinu modlenja, a budźeš často na njebjo hladać, potom změješ na swojim mjezwoču něšto wosebite, něšto rjane, znajměńša posměwk, kotryž tebi nichtó wzać njezamóže. Što je z mojim mjezwočom, kelko je na nim Jězus Chrystus?
TAD