Kak Boha miłosćiweho sčinić?

Lubi wěriwi, skoro wšě nabožiny prašeja so za tym: Kak móžemy Boha miłosćiweho sčinić, zo by nam wšo wodał? Smy wina. Smy sej chłostanje zasłužili. Kak móžemy pokuće wućeknyć? Dyrbimy Boha spokojić, Jemu něšto poskićić? Z toho su potom woporne, pokutne a póstne rituale nastali, putnikowanja a dalše rituale wučisćenja.

Tute prašenje je tež křesćanstwo zaběrało. Anselm z Canterburry, sławny muž z 11. lětstotka, je to wulkotnje zwjzał: Hrěch je tak wulki, zo ludźo sami jón docyła wotpokućić njezamóžeja. Tohodla je Bóh so sčłowječił a je so jako wopor na křižu poddał. Bóh Wótc, je sej wopornu smjerć swojeho Syna žadał, zo by wodać móhł.

Tuta předstawa so hač do dźensnišeho dźerži.

Wěrće mi, lubi bratřa, lube sotry, je mi to hódančko, kak je móhła tajka předstawa nastać a kak je wona tak dołho teologiju a pobožnosć postajić zamóhła. Kotry wobraz wo Bohu tči poprawom za tym? Bóh, kiž krejnu smjerć swojeho Syna jako pokutu žada? To zawěsće njeje Bóh a Wótc Jězusa Chrystusa. To pokazaja dźensniše teksty.

Pawoł praji: Bóh je dawno k pokuće zwólniwy. Na wami zaleži, hač so wujednanje z Bohom poradźi. Bóh dźě nochce so nanuzować. Wón waži sej swobodu čłowjeka, tež swobodu so stać z winikom. „Dajće so z Bohom wujednać!“, přiwoła Pawoł křesćanam, „Dajće so wujednać wašedla, Božedla!“ „Tak prosymy město Chrystusa.“ Njetrjebamy so potajkim hakle přez swoje pokućenje nadźijeć, zo so Bóh z nami wujedna. Hdyž njepřińdźe k wujednanju, zaleži to na čłowjeku, nic na Bohu. Wón nam bjez někajkeje přićiny wodawa. Móžemy sej wěsći być, jenož dokelž Wón to chce, dokelž Wón čłowjekow lubuje.

Tam je tón nan w dźensnišim ewangeliju. Zo jeho syn woteńdźe, to njeje ničo kurjozne. To je so tehdy stało a stawa so tež dźensa. Kak pak so nan zadźerži, jako so syn nawróći, to je hódančko a spodźiwne! Běži synej napřećo. Přiwozmje jeho, nic jako wotročka, ale jako syna. Nježada sej žanu pokutu. Nawopak: Swjeći swjedźeń! Tajki je Bóh. To praji nam Jězus.

Powěda tute přirunanje, zo by so tak zakitował přećiwo nadběham pobožnych. Woni kritizuja jeho, dokelž so z cłownikami a hrěšnikami zaběra, z kurwami a nječistymi. To njewotpowěduje jich předstawam wo prawej pobožnosći, scyła žno nic wo Bohu.

Wodaće bjez přićiny njehodźi so do jich pobožneho horiconta, do jich pobožneje wuskosće. Je to njezrozumliwe: Wodaće, kiž Jězus ludźom wot Boha připraji a tute přirunanje wo miłosćiwym wótcu, stej přičina za pozdźiše wotstronjenje na křižu. Ći pobožni njejsu móhli znjesć, zo so hrěšnikam bjez přićiny wodawa. Chcychu pokutu abo dokładne spjelnjenje zakonjow. Hewak njemóže po jich měnjenju Bóh ludźom dobry być. Hewak njejsu sej ludźo dobroćiwosć Božu zasłužili.

Lubi wěriwi, křesćanstwo je so po mojim zdaću často zadźeržało kaž wony starši syn, njewujednane a krute přećiwo tym stajnje druhim. „Hrěšnicy“ běchu stajnje ći druzy, snano někotři synojo a dźowki Cyrkwje, ale ženje ta Cyrkej. Tu je hišće wjele prócy k wujednanju trjeba.

A my? Hdźe smy my hłuboko w swojej wutrobje njewujednani? Wjele z toho, štož nam žiwjenje poćežuje, ma tu swoje korjenja: Zwada a wustorčenje, sčuwanja hač k namocy a wotwisnosćam, su sćěwki našeje rědkeje wole, so dać wujednać. Njezwěrimy so ani sami do swójskich nutrin, dokelž njemóžemy so jich dowobarać. Bóh pak poskića nam, swójsku karu z błóta ćahnyć – jeli to chcemy. Spodźiwnje: To, štož so nam poradźi, připisujemy sebi samym, to, štož so nam njeporadźi, tym druhim, tym wobstejnosćam abo štó wě čemu. Potom pak zwostanje wina w nas, a njemóžemy ju wostajić. Tohodla płaća słowa Pawoła tež nam: Daj so wujednać z Bohom a ze sebje samym!

Přichodnu wutoru přewjedźe so we wikariji wotewrjena rozmołwa wo duchowne a rjadniske połowanja. Na tutym wječoru budźe runje tute zmyslenje wažne, zo by k dobrej rozmołwje dóšło. Mjenujcy w duchu wujednanja rěčeć wo tym, štož nas tam wočakuje: Što wabi ludźi do tajkeho powołanja. Hdyž poradźi so nam, na tajkim zjawnym forumje wotewrjenje wo tym rěčeć, što je nam wažne, dawamy zawěsće tež přikład, kak móhli wujednanju a pokojej mjez ludźimi słužić. Wo to by nam w našej wosadźe dyrbjało w přichodźe hić. Započinajmy z tym najlěpje hižo dźensa. Amen.

GN