Słuchać na Cyrkej a bamža je mudra wěc!

W Jutrownym dialogu Jězusa z Pětrom (Jan 21,15–19) tči wěsta dynamika a hłuboka logika. Lubuješ mje bóle hač tući?, so Knjez trójce Symana Pětra praša. W tutym naprašowanju wuži Jězus dwaj razaj grjekske słowo agapao, stož rěka lubować w najwyšej formje lubowanja, kaž Bóh sam.

Pěter kóždy raz wotmołwi: Knježe, ty wěš, zo će lubuju! Wón pak wotmołwi z grjekskim słowom fileo, štož rěka tež lubować, ale jeničce w přećelskim, potajkim w trochu słabšim zmysle. Tole woznamjenja, zo njeje Pětr stoprocentnje wěsty, hač zwostanje Knjezej cyłkownje hač do kónca swěrny.

Něhdy je wón trójce Knjeza zaprěł. Běše hišće słaby, čłowjesce sej přewěsty. Nětko pak je mudriši, a tak wuzna Knjezej swěru a poddatosć. Wón wupraji ponižnje: Knježe, Ty wšitko wěš; Ty tež wěš, zo će lubuju! Z druhumi słowami rěka to: Knježe, bjez Tebje ničo njezamóžu, bjez Tebje sym chuduški a słaby.

Tuta perikopa ewangelija je jara wažna za stawizny katólskeho křesćanstwa. Dokelž runje tu přepodawa Jězus Pětrej najwyše pastyrske zastojnstwo w Cyrkwi. Wón mjenujcy praji: Pas moje wowcy – štož woznamjenja – Wot nětka maš ty (a twoji naslědnicy) stadło pasć; wot nětka maš je wjesć přez lětstotki, jemu słužić, a nad nim knježić.

Pětr ma potajkim zakitować „wowčernju“ Cyrkwje před njeměrom a błudami swěta na wšě časy. Pětr ma dale hač do kónca (w Knjezowym mjenje a Knjezowej mocy) ludźi Chrystusowu prawdu wučić a tak jich wšitkich wěsće do njebjes wjesć.

Hdyž kóždu njedźelu japoštołsku wěru wuznawamy, prajimy: Wěrju do Cyrkwje. To woznamjenja naše póznaće, zo je naša Cyrkej bójskeho pochada, a zo je załožena z wole Chrystusa. Konsekwenca tutoho wuznaća pak je, zo hladamy na Cyrkej z wočomaj wěry a mamy jej posłušni być. Konkretnje: Dyrbimy připóznawać awtoritu Cyrkwje, kotraž w mjenje Knjeza wěru rozkładuje a čini to bjez zmylkow. A nic jenož připóznać, ale so tež po wučbje a kaznjach Cyrkwje měć. Jězus swojim japoštołam praji: Štóž słyši was, słyši Mje. Štóž was zacpěwa, zacpěwa Mje (Lk 10,16).

Na tutej runinje mamy pak často ćeže. Čehodla? Wosebje mamy ćeže dźensa, hdyž słyšimy w medijach wo znjewužiwanju přez někotrych duchownych, abo dožiwjamy, zo zadźerži so druhdy tón abo tamny duchowny njemóžnje. To njeje pak wša Cyrkej. To je čłowjeska słabosć, kotraž bohužel so samo na duchownych pokazuje. Cyrkej je něšto wjace, kotraž ma pastyrski hamt wot Chrystusa daty – hamt, kotryž ma wěriwych nawjedować.

Dźensa někotři wěriwi nochcedźa so wot Cyrkwje powučować dać. Někotri spytaja swojeho Chrytusa a swójsku interpretaciju Swjateho Pisma měć, bjez cyrkwineho płašća, štož drje je snano wosobinsce přijomne, ale je subjektiwne a njeje tež wěrno.

Hdyž so ludźo na př. hórša, kak chutna a njemoderna je Katólska Cyrkej dźensa, kotraž mjenuje jako ćežku winu předmandźelske zhromadne žiwjenje; kotraž sej žada kóždu njedźelu kemši přińć; kotraž staji jasny zakoń, hdy je dowolene k swjatemu woprawjenju přistupić. Hdyž so hórša, sym potom spytowany wotmołwić: Dźiće, prošu, do hinašeje cyrkwje. Tam snano nimaš žane wulke žadanja, tam změješ wjele swobody, a nichtó druhi tam twoje swědomje někak wobćěžować njebudźe. Tola kedźbu, hač će tajka lochka a subjekiwna wěra wumóži?

Hdyž Cyrkej wěru wuči a sej žada Bože kaznje dźeržeć, rěka, zo Chrystus to wuči a sej žada. Hdyž bamž, hdyž biskopja, a fararjo wěru a moralku wuča – nječinja woni ničo druhe, hač to, zo Chrystusej pomhaja. Njeje to jich, ale je to Chrystusowa wučba, a ju maja wobchować a rozłožować.

Słuchać na Cyrkej a bamža je mudra wěc. Kaž modlimy so kóždy dźeń za swojeju staršeju, tak modlmy so tež často za naslědnika swj. Pětra. W našich słowach a rozmołwach rěčmy wo bamžu z česćownosću. Lubujmy jeho, dokelž w jeho hłosu tči prawda – praji swj. Katyrna ze Sijeny. Budźmy jemu we wěrje a moralce posłušni. Jeli chcemy być zjednoćeni z Chrystusom dyrbimy so zjednoćić z jeho zastupjerjom na zemi. Hdźež je bamž, tam je Cyrkej, tam je Chrystus.

Dobre wowcy słuchaja na hłos swojeho Dobreho Pastyrja a spytaja swojego Knjeza sćěhować, w hańbićiwosći, ponižnosći, pokornosći a lubosći. Spytaja kaž Chrystusa tak bamža sćěhować – jeho zastupjerja na zemi. A jeli-by sej Knjez wot nich najwjetše wopory žadał, wone budu k nim w kóždym wokomiku zwólniwe. Knjeza dla pońdu přez woheń a ćernje, přez jastwa a šibjeńcu. Za Njeho su hotowe swoju krej a swoje žiwjenje dać, dokelž wone wědźa a kruće wěrja, zo Knjez dobry Pastyr – přiwozmje je do swojeho njebjeskeho stadła a zmytuje jim na wěčne.

TAD