Posledni cil docpěć

Přirunanje wo bohačku a chudym Lacarusu (Lk 16,19-31) je jara aktualne. Dawno je nam znate, zo su rozdźělne socialne poměry na swěće. Bohatstwo a derjeměće je skerje w sewjero-zapadźe a chudoba skerje w juhu doma. To pak jenož zdźěla trjechi. Na kóncu maš w kóždym kraju njesměrnje bohatych a častodosć w samym susodstwje žałostnje chudych.

Město materielneje chudoby mamy wosebje w našich kónčinach z přiběracej dušinej chudobu činić. Něchtóžkuli čuje so dźensa njezrozumjeny, njelubowany a wot wšitkich wopušćeny. Prěnje zjawy toho móža być, zo ludźo anonymitu lubuja, mjezsobu so njestrowja a njerěča. Mnohim je zaběra z handyjom lubša hač bliši pódla njeho. Abo štó njeje so hišće na tym lepił, zo we wšědnym chwatku někomu njerady prawy puć pokaza? Kak wjeseli nawopak smy, hdyž so nam w cuzbje dale pomha.

Zaměr dźensnišeho ewangelija je, zo so bohatemu kaž chudemu pomha, zo swój posledni cil namaka a docpěje. K tomu móže słužić, zo tež bohačkej w prawym času prawe słowo prajiš. Jeli to z lubosći činimy, z tym tež nikoho njezranimy.

Ale tež nam samym móže dźensniše swjate sćenjo do swědomja rěčeć. Sčińmy ze swojeho žiwjenja něšto rjane! Budźmy wotewrjeni za tych, kotřiž nimaja sej tak derje kaž my. Čim bóle smy za druhich žiwi, ćim wjace zdobudźemy za sebje – na zmysle, radosći, lubosći, wupjelnjenju. Je dha bohačk w přirunanju woprawdźe tak slepy a tupy był, zo njeje so na chudeho Lacarusa před swojimi wrotami ženje dohladał? Abo njeje jeho jenož nichtó na to skedźbnił, zo ma jako zamóžny tež wěste winowatosće spjelnić? Přetož bohatstwo zawjazuje.

GW