Woheń Božeje lubosće

Lubi čitarjo, Jězus Chrystus, kaž wěmy, bě woprawdźity čłowjek (Jan 1,14) a jako čłowjek měješe wón swoje powołanje.

Tradicija praji, zo bě to powołanje ćěsle (Mk 6,3). Ale grjekske słowo τέκτων (tektōn) – njerěka jenož čłowjek, kotryž dźěła z drjewom. Tute słowo mjenuje tež čłowjeka, kotryž móže z metalom a kamjenjom wobchadźeć.

Z druhimi słowami, we wonym času měješe Jězus Chrystus poměrnje popularne, trěbne a derje płaćene dźěło. Tute dźěło pak wukonješe Wón jenož nědźe hač do třiceteho lěta swojeho zemskeho žiwjenja. Potom nadobo zasta a započa pućujo ludźi wučić (Mk 1,14-15; Lk 3,23).

Tak sta so Wón z wučerjom. Wězo njebě Jězus jedyn wukubłany rabin (Mk 6,2), ale jenož powołany wot Boha pućowacy wučer a prědar (Mk 1,35-39).

Z druheje strony pak, hačrunjež njebě Wón wukubłany rabin, wučeše tola kaž tehdyše rabinojo. Dźensniši ewangelij to jara rjenje zwobraznja. Wosebje na spočatku, hdźež čitamy sćěhowace słowa: „Sym přišoł woheń na zemju ćisnyć a što chcu druhe, hač zo by so palił!“ (Lk 12,49).

Palacy so woheń je jena metafora. Rabinojo tež tajke wužiwachu. Kajki pak ma wona woznam?

Na prěni pohlad, tuta metafra kompromituje Jězusa Chrystusa. Chce Wón někajku wójnu započeć? Je Wón snano rewolucijonar? Abo profet, kotryž připowědźi w mjenje Boha chłostanje ludźi?

Něšto podobneho chcychštaj dźě jónu bratraj, japoštołaj, Jakub a Jan za ludźi, kotřiž nochcychu jim we swojej wjesce přenocować dać: „Knježe, chceš, zo bychmoj woheń z njebjes zawołałoj, kiž by jich zničił?“ (Lk 9,54b).

Jězusej Chrystusej njeńdźeše pak wo to, zo by z tutym wohenjom čłowjestwo chłostał. Tohodla ma tutón woheń druhi woznam. Wón symbolizuje Božu lubosć, dokelž woheń woznamjenja w Starym Zakonju wulku njepřestajnu lubosć: „[…] lubosć je sylna kaž smjerć [...] jeje woheń je spodźiwny woheń, jeje płomjenja su płomjenja Bože! Wulke wody njemóžeja lubosć wuhasyć ani rěki ju wotpławić“ (Pp 8,6b-7). 

Podobnu mysl mamy tež w poslednjej knize Noweho Zakonja, hdźež čitamy wo palacym so morju: „A wuhladach něšto kaž škleńčane morjo, změšane z wohenjom […]“ (Apk 15,2). W našim žiwjenju stej woda a woheń napřećiwnjomnej. Ale kniha Apokalypsy swjateho Jana praji, zo njebudźe to přeco tak wostać. Wězo je to jedyn wobraz za přichodny swět. Takle praji tuta kniha, zo budźe w přichodnym swěće wjele hinak.

Z druheje strony pak ma tutón wobraz so palaceho morja hišće druhi zmysł. Morjo symbolizuje zło, a woheń – Božu lubosć. Takle wuči tuta kniha, zo morjo zła přewinyć, zamóže jenož woheń Božeje lubosće, kotryž je Jězus Chrystus ze swojim žiwjenjom na zemi zapalił. Njech wón so tež njepřestajnje nam we wutrobje pali.

DJD