Wuswobodźaca móc Jězusa

Lubi wěriwi, sćenje, kotrež smy runje słyšeli, rěči wot tym, zo słowo Jězusa Chrystusa zamóže čłowjeka tak trjechić, zo čuje so potrjecheny: Dźiwachu so nad jeho wučbu.

Za mnje klinči to najprjedy raz chětro banalne. Dopominam so hišće dosć derje na swój studij. Za čas studija teologije běše hrónčko kaž skřidlene słowo, z čimž mjezsobu trochu dźiwnje reagowachmy, jako wujědźe nam wuprajenje: „Ach, to pak čuju so potrjecheny!“

Što to poprawom rěka: Ludźo dźiwachu so nad jeho wučbu, tak zo čujachu so potrjecheni? – Prajić ma so tola w tutym zwisku: Słowa Jězusa zaběraja čłowjeka woprawdźe. To njeje jenož něšto powědane. Ćěło, duch, duša, cyłe byće čłowjeka so wot jednoho słowa přimnje. A tute słowo něšto wuskutkuje: W dźensnišim sćenju so nam znutřkowny bój čłowjeka před woči staja. Muž, kiž bě w synagoze přitomny, je wot nječisteho ducha wobsydnjeny, potajkim „wobsadźeny“.

Štož so tu wopisuje, to móže być strach, zo nimam prawy zwisk k ludźom abo strach, zo móhł něšto zhubić. To móže tež być strach wo swójsku eksistencu – abo štož tež přeco něchtó ze sobu wokoło nosy. Su pak tež druhe problemy, z kotrymiž čuja su ludźo „wobsadźeni“ abo hdźež čuja so njeswobodni.

Častodosć njejsu scyła kmani, so ze wšěch putow wuswobodźić, zo móhli wodychnyć a tak zaso jasnje myslić. – Tu skutkuje druhdy prosta rozmołwa dźiwy, tak zo čuju so po tym kaž wuhojeny. Haj druhdy dosaha, hdyž hižo něchtó pódla mje steji, kohož dołho hižo wjac widźał njejsym.

Lubi wěriwi, w sćenju dožiwjamy wuswobodźacu móc Jězusa, přetož tam steji: Jězus wučeše z połnomocu. – Njerěči jenož zo by powědał.  Ně. Jězus rěči prosće tak, zo druhi jeho derje zrozumi. Je awtentiski! Měni woprawdźe, štož praji. Jeho słowa přińdu z najhłubšeje wutroby.

Hdyž na druhim městnje praji, zo je přišoł, zo bychmy žiwjenje měli a je w połnosći měli, potom tola chce, zo bychmy byli zbožowni! – Sym raz čitał, zo zbožowny być nima ničo z tym činić, štó sym abo što mam. Zbožo pak je wotwisne wot toho, što myslu.

Tohodla póńdźe Jězusej stajnje wo to, zo čuju so bjezposrědnje a wosobinsce narěčany. To rěka: Štóž je w ćmě abo w ćěmnosćach žiwjenja zajaty, čuje, zo połnomóc Jězusa, zo jeho duch, Duch Boži, skutkuje – tak zo móžeš so zaso něčeho nadźijeć a so dowěrjeć. A to wuswobodźa ze zajatosće.

Přeju wam, lubi wěriwi, zas a zaso wokomiki, hdźež Duch Boži we was skutkuje, tak zo čujeće so zdobom kaž doma pola Boha – we hłubokim pokoju ze sobu a wobswětom; a to tak, zo móžeče tež woprawdźe spokojnje žiwi być! Amen.

GN