Prajić z lubosću prawdu

Lubi wěriwi, w dźensnišim ewangeliju smy sćěhowacu sadu słyšeli: „A zjewištaj so jim Elijas a Mójzes a rozmołwještaj so z Jězusom” (Mk 9,6).

Mójzes a Elijas to staj dwaj wažnaj reprezentantaj Stareho Zakonja. Prěni, Mójzes, kotrehož mjeno po słowje z hebrejšćiny rěka wućahnjeny z wody reprezentuje Zakoń Stareho Testamenta, a druhi, Elijas, kotrehož mjeno rěka Jahwe je mój Boh, reprezentuje profetow Stareho Zakonja. Tohodla, lubi wěriwi, jelizo směm wolić, bych chcył něšto k tutymaj temomaj prajić.

Najprjedy k Zakonjej. W Starym Testamenće mamy wjele wšelakich juristiskich tekstow, najbóle znaty je pak tak mjenowany Dekalog abo 10 Božich kaznjow.

Słowo dekalog pochadźa z grjekšćiny dekalogoi, kotrež po słowje přełoženy rěka dźesać słowow. Kedźbu: Nic dźesać kaznjow, ale dźesać słowow.

Kajki je rozdzěl? Wulki! Zo bychmy to móhli derje zrozumić, dyrbimy so na jednu jara zajimawu informaciju dopomnić. Mjenujcy dźe wo to, zo je originalny tekst Dekaloga trošku dlěši. To rěka, zo nima wón jenož dźesać kaznjow, ale třinaće.

Čehodla pak so wón mjenuje Dekalog? Wotmołwa je cyle jednora. Dokelž je lóšo wěriwych nawučić dźesać hač třinaće kaznjow. Ale nic jenož. Je to tak tohodla, dokelž čitamy w Swjatym Pismje, zo Bóh stworjo swět praješe dźesać słowow (Gen 1).

A što woznamjenjam to za nas? Cyle jednora, ale hłuboka myslička. Jednajo po kaznjach Božich wobdźělamy so tež na stworjenju swěta.

Nětko k profetam. Profet njeje ani serbske, ani němske słowo. To je  wuraz, kotryž pochadźa wot grjekskeho słowa profetes, a wono woznamjenja tři funkcije.

Prěnja: Profet to je čłowjek, kotryž rěči w mnjenje Boha.

Druha: Profet to je čłowjek, kotryž rěči druhim ludźom.

Třeća: Profet to je čłowjek, kotryž předpowěda přichod.

A što to woznamjenja za nas? Zaso cyle jednore myslički. Kóždy z nas je, abo znajmjeńša smě tež profet być. Dokelž kóždy, kiž bu křćeny, je profet kaž Jězus, tuž smě rěčeć druhim w mjenje Božim, a tež předpowědać přichod.

Za mnje wosobinsce je najlóša tuta třeća funkcija profeta – přichod předpowědać, a najćeša prěnja – rěčeć w mjenje Božim. A je to takle, dokelž je poměrnje lochko předpowědać přichod na přikład dźěsću, kotrež njewuknje w šuli, a staršeju njeposłucha. Jeho přichod njebudźe lochki. Ale je jara ćežko rěčeć w mjenje Božim, dokelž rěčeć w mjenje Božim rěka prajić z lubosću prawdu, přetož Bóh je prawda, a lubosć.

W stawiznach Cyrkwje njeběše to přeco tak. Jónu žohnowaše Cyrkej na přikład křižne wójny, to rěka rěčeše w mjenje Božim, zo je morjenje hinak myslacych dowolene a Bohu spodobne. Bohu dźak, dźensa je to hinak. Tohodla, lubi wěriwi, kedźbujmy stajnje na to, što a kak rěčimy w mjenje Božim.

DJD