Žiwjenje jako wupućowanje

W ewangeliju 2. njedźele Póstneho časa lěta C so čita mjez druhim sćěhowaca sada: „Zjewištaj so w krasnosći a rěčeštaj wo Jeho smjerći, kotruž měješe w Jerusalemje přetrać“ (Lk 9,31).

Tule dźe wo rozmołwu Mójzesa a Eliasa z Jězusom, kotraž so wotmě na horje Tabor w času tak mjenowaneho překrasnjenja Jězusa.

Tema tuteje rozmołwy běše smjerć Chrystusa, kotraž so měła w Jerusalemje stać.

Tak so na symboliske wašnja pokazuje, zo bu Jězusowa smjerć hižo přez Zakoń (Mójzes) a profetow (Elias) wěšćena.

Tola jelizo so přełoži naspomnjena linka po słowje, wujewi so hišće bóle symboliski wobraz: Zjewištaj so w krasnosći a rěčeštaj wo Jeho wotchadźe, kotrež měješe w Jerusalemje dopjelnić.

Tu stej dwě změnje wažnej: Město wěcownika smjerć je wotchad a město słowjesa přetraćdopjelnić. Smjerć Jězusa bě hižo spočate wupućowanje, kotrež měješe so jeno w Jerusalemje dokónčić.

Něšto podobneho stawa so z nami. Naše žiwjenje je pućowanje k Bohu, kotrež so ze smjerću jeno zakónči.  

DJD