Bóh abo bohojo?

„Na spočatku stwori Bóh njebjo a zemju“ (Gen 1,1). To je prěnja sada Biblije. W njej so rěči wo Bohu a stwórbje: Bóh je stworićel, stwórba – kreatura. Bóh je jedyn a stwórba – mnoha.

Hdyž pak čitaš tutón tekst hebrejsce, to hnydom pytnješ, zo njeje jednotliwosć Boha cyle wěsta. Přičina toho tči we wuprajenju אֱלֹהִים (’ělōhîm), kiž po słowje přełožene rěka bohojo. Tuž njeje žadyn připad, zo wužiwaja reprezentanća polyteizma naspomnjeny tekst jako wopodstatnjenje eksistency wjacorych bohow.

To wšitko pak njeje tajke jednore.

Z jedneje strony so dyrbi rjec, zo móže tute słowo woprawdźe jednu skupinu bohow woznamjenić. Tak je to na přikład w sćěhowacym teksće: „Ja w tutej nocy [...] wšitkich egyptowskich bohow budu ja sudźić, ja, Jahwe“ (Eks 12,12).

Z druheje strony pak ma so na to kedźbować, zo zwuraznja jenož najbliši kontekst dospołny woznam kóždeho słowa. A w tutym padźe rěči wón přećiwo přełožkej bohojo, dokelž ma najbliši werb בָּרָא (bārāʼ) formu třećeje wosoby singulara: stwori. Tuž rěka prawy přełožk słowa אֱלֹהִים (’ělōhîm) w Gen 1.1 Bóh nic bohojo.

Čehodla pak ma hebrejski tekst tule pluralny substantiw – אֱלֹהִים (’ělōhîm)? To je tak mjenowany intensiwny wěcownik, kotryž pokazuje, zo ma předležaca wosoba dospołnu ličbu jej přisłušacych kajkosćow.

DJD